Historie městyse - Městys Velký Újezd

Nejstarší dějiny

Původní půdorys i poloha Velkého Újezdu ukazuje na dobu vzniku trhové osady a její počátky lze datovat již od 12.století. Tato trhová osada vznikla v souvislosti se vznikem Potštátu a Vítkova. Přídavné jméno „Velký“ se během doby několikrát změnilo, takže to byl v různých obdobích nejprve Velký Augesd, kolem roku 1400 se užívalo Volavý Augesd, po roce 1500 Svrchní Augesd, za sto let později Hrubý Augesd nebo též Oujezd. Od poloviny předminulého století se užívá již trvale Velký Újezd. Původ názvu „Újezd“ se vysvětluje takto: území nebo místo, které bylo osídlováno, prodáváno, darováno a přítomné strany objely po hranici toto území – odtud Újezd.

Kdy osada Velký Újezd byla založena nelze říct, ani neznáme kdo ji založil, ale už roku 1301 je dle Moravských zemských desek Újezd uveden mezi farnostmi lipenského děkanství patřícího k arcijáhenství olomouckému. K témuž roku je doložena také postava Žibřida (Siffridus), sladovníka na Libavé, r. 1324 známého s přídomkem z Újezdu. Roku 1381 je Újezd už jasně označován jako městečko, není však přesně známo, kdy došlo k jeho povýšení. Brzy poté byl součástí panství hradu Helfštýna a helfštýnské vrchnosti zůstal poddán až do 16. století, kdy byl prodán k Veselíčku. Třicetiletá válka byla pro obec dobou zkázy, k důsledkům válečných událostí patřilo i to, že Újezd pozbyl privilegovaného postavení městečka. Nový poválečný rozkvět zaznamenala obec za Podstatských, kteří drželi veselíčské panství. Roku 1738 zde založil hrabě Karel Max Podstatský nákladem 5 000 zlatých chudobinec, o šest let později obnovil ve válkách zaniklou faru. Kdysi byl Velký Újezd také významnou stanicí na hlavní „císařské“ silnici, kde se měnívala přípřež. V roce 1749 zde byl postaven vrchnostenský špitál, z roku 1791 pochází budova někdejší poštovní přepřahací stanice. V 19. století byl opět Velký Újezd považován za městečko, a městysem byl až do roku 1957.

Pečeť Velkého Újezdu

Obecní pečeť je důležitou a zajímavou historickou památkou každé obce či města. Udělením práva užívat vlastní pečeti dostala obec větší vážnosti i výhod před jinými osadami, které toto právo neměly. Byla udělena r. 1637 od vrchnostenského úřadu ve Veselíčku. Popis pečeti: v pečetním poli typáře z roku 1637 je volně, bez štítu, mužská hlava s dlouhými vlasy a plnovousem, se dvěma křížky a čtyřmi kolečky po stranách. Kolem znaku je v kruhu český nápis s letopočtem PECIET HORNIHO AUGEZDA 1637.

Pečeť Velkého Újezdu

Třicetiletá válka, zbojnictví v 17. století a útrpné právo

Obec a celý kraj bývaly velmi často svědky válečných událostí, trpěly vpády cizích vojsk nebo loupeživými tlupami. Nejstarší písemné zprávy pocházejí z doby třicetileté války (1618 až 1648). V této válce byl roku 1642 Velký Újezd vyloupen a vypálen švédskými vojsky, která táhla od Potštátu na Olomouc. Kopcovitá krajina a hluboké lesy byly dobrým místem pro úkryt i akce zbojnických tlup na staré obchodní cestě vedoucí ze Slezska do Polska, po které bylo přepravováno cenné zboží. Zbojníci tu přepadali kupce, panské úředníky, bohaté faráře a židy, nakradené zboží prodávali velmi lacino v blízkých vsích. Zbojníci byli pronásledováni, nemilosrdně souzeni a trestáni. Právo útrpného, tak se říkalo výslechům, kterým neunikl žádný podezřelý člověk. Výslech a doznání se prováděl mučením.

Řemesla

Nejstarší místní výroba spadá až do 16.století, je to pálení dřevěného uhlí. Nejstarším stavebním materiálem byla hlína ze které se vyráběly nepálené cihly tzv.vepřáky. Kámen se těžil v katastru obce v Mezihořské skále, obecní lom byl ve Vyroubaném, pískoviště U sušírny. V obci se pěstoval len a v okolí konopí, v Záhumenském mlýně se lisoval lněný olej. V domě č.75 byla počátkem 19. století rukodělná koželužna pro zpracování hovězích a koňských kůží. Barvírna látek a plátna byla okolo roku 1850 v gruntě č.15. Od roku 1895 se ve Velkém Újezdě podomácku vyráběly tvarůžky, jejichž výroba zanikla po druhé světové válce. Jedna z nejstarších výroben byla Vrchnostenská palírna – od r. 1775. V roce 1876 vznikla první výroba zápalek, později byla postavena druhá sirkárna. V okolí stávala řada mlýnů vodních a větrných. V Záhumenském mlýně byly v provozu až do r. 1940 lázně. V roce 1907 byla dostavěna pila ve Velkém Újezdě. Podle daňových záznamů z roku 1903 bylo v obci 52 řemesel a živností a 31 obchodů.

Zemědělství

Velký Újezd byl až do konce 19. století převážně zemědělskou obcí. Po zrušení roboty 1848 přešly pozemky do majetku sedláků a chalupníků. Většina půdy zůstala až do r. 1945 velkostatku Veselíčko a arcibiskupství olomouckému. Zemědělská půda se drobila na stále větší počet majitelů a parcel, před socializací roku 1957 bylo v obci přes 2000 parcel zemědělské půdy a 251 zemědělských závodů.

Pasení a chov dobytka

Pro pasení mívala obec dvě obecní pastviska větších rozměrů: Dolní pastvisko a Vrchní pastvisko. Obecní pastýři byli najímáni vždy na jeden rok a bydleli zdarma na čísle 112. Užitkovost dobytka byla nízká, protože chudá pastva nestačila a v zimě byl nedostatek píce. Pasení ve Velkém Újezdě zaniklo kolem roku 1899.

Štěpnice a ovocné sady

Zmínka o ovocné štěpnici ve Velkém Újezdě spadá do roku 1778. Bývala na obecním pastvisku pod Dolním rybníkem, zpravidla si ji pronajímal rektor školy. Štěpy se prodávaly nejprve místním a jen to co zbylo teprve cizím. Obecní štěpnice zanikla se vznikem JZD r. 1957. V ovocnářství se osvědčily zvláště třešně a švestky. V roce 1908-1910 byly vysázeny rozsáhle třešňové sady na obecních pozemcích, které přinášely pravidelně nemalé částky do obecní pokladny. Po šedesáti letech užitku stromy přestárly, byly zrušeny a přeměněny v pole. V roce 1993 byly vysázena jediná nová alej po stranách staré , málo frekventované cesty na Kozlov.

Pěstování chmele

Již za feudalismu se chmel pěstoval na panství veselíčském, a to pro vlastní potřebu vrchnosti, která měla na Veselíčku svůj pivovar. Až teprve roku 1861 založil novodobé chmelařství v naší oblasti Hynek Florýk z Tršic. Pěstování chmele se šířilo i do okolních obcí a prvním pěstitelem chmele u nás byl tehdejší starosta Karel Richter z č. 99.

Minulost, dá se užít pojmu „našeho starobylého městečka“, je z hlediska vývoje hospodářského, sociálního, politického i kulturního a veřejného života velmi bohatá. Řada historických událostí byla písemně zachycena v několika publikacích a knihách občanů naší obce a blízkého okolí, věnujících se místní historii.

K historii patří i významné osobnosti obce. Tomáš Kovařík /první starosta obce/, Karel Richter /dlouholetý starosta a zemský poslanec/, MUDr. Richard Orsava /lékař - lidumil/, Melichar Bednářík /nestor čs. surdopedagogiky/; František Nechvátal /básník/, zasloužilý umělec, univ. prof. Vladimír Navrátil - akademický sochař, který většinu života prožil ve Velkém Újezdě. Nesmíme opomenout ani velkoújezdské rodáky, kteří se aktivně účastnili zahraničního odboje za druhé světové války. Byli to nadporučík Jaroslav Švarc, jeden ze sedmi parašutistů, kteří zahynuli v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze po atentátu na Heydricha, dále kapitán Bohumil Bednářík a nadporučík Alois Fröhlich.

Kulturní památky Velkého Újezda

Foto: Josef Richter, z knihy Kulturní památky Velkého Újezda.

Mezi nejvýznamnější patří:

Kostel sv. Jakuba Staršího přestavěný do dnešní podoby v letech 1749-1751 hrabětem Františkem Karlem Podstatským, sv. pánem z Prusinovic (pod kostelem se nachází krypta s ostatky 21 potomků rodů Podstatských-Lichtenštejnů).
Vrchnostenský špitál z roku 1749
Poštovní přepřahací stanice z roku 1791